FajnKoně

V úvodu něco málo k přístupu

"Koník je v podstatě hodný ale…". Tak začíná vyprávění mnoha lidí majících se svým koníkem nevyjasněný vztah. Co to znamená nevyjasněný?
Příkladem může být třeba kobylka - říkejme jí Afra a její majitelka - dejme tomu Pavla. Pavla má svého prvního, vytouženého koně. Původně chtěla něco klidného - huculka či chladnokrevníka. Koupě koně však dopadla poněkud jinak (je vám to povědomé? ). Koupila poloarabku - překrásné, temperamentní zvíře. Kobylka 8 letá, na vrcholu sil ve skvělé kondici. Majitelka, mírně pokročilý rekreační jezdec, jezdit umí, ale zatím jen na cizích koních, čímž odpadá zkušenost z výcviku. Výsledek - nedorozumění. Kobylka nestojí ani při sedlání, natož u nasedání. Pavla ji jezdí na mechanickém hackamore, protože udidlo jí dávat nechce. Jejím snem je najít vztah. Chce jezdit na ohlávce, ale hlavně rozumět si s Afrou tak, aby se jedna na druhou mohly spolehnout.
Výsledkem téměř dvouměsíčního intenzivního tréninku a studia přirozené komunikace je dobře zvládnutý kůň ze země, začátky jízdy na ohlávce a při pravidelné instruktáži a "domácí práci" i docela spolehlivý kůň v terénu ALE…občas "zdrhne".
Jakto? Když Pavla sleze z koně, koník ji poslechne, na jemné signály reaguje, ALE sotva vyleze koni na hřbet, jejich komunikace začne váznout a Afra se začne spoléhat sama na sebe, tzn. přestane se soustředit na Pavlu a poslouchá "jedním uchem". Důvod? Hledaly jsme s Pavlou příčinu a našly jsme ji. Pavle chyběla preciznost.
A kdo z nás si někdy neřekl: "Můj milý koni, dneska si dáme pohodičku. Chce se ti cválat? Cválej. Nechce se? Necválej." Však domů taky dojdeme, je krásný slunečný den…. Jenže. Další vyjížďka, a je to krapánek horší ("ale co - každý má své dny") a další vyjížďka…už začíná být nepříjemné se s koníkem dohadovat co, kdy, kde a jak bude…a další a další. Až jednou člověk zjistí, že mu koníkovy nálady přerůstají přes hlavu a začíná to být nebezpečné.
Nálady? Podle mého názoru, nejde ani tak o náladovost koně, ale o narůstající nedůvěru obou partnerů. Konkrétní příklad je Afra, která ze země naprosto respektuje a věří své majitelce, ale v okamžiku, kdy ji nevidí na zemi se necítí bezpečně a tak věci řeší po svém. Tím, že jí Pavla hned od začátku nevymezila jasné hranice, žila v neustálé nejistotě své pozice ve stádě, a tak se spoléhala více na sebe a z toho vzniklo známe "ale jó, on to udělá…většinou…teda když se mu chce".
Jak to cítí kůň? Malý příklad na ženách. Poláme se vám po cestě do práce auto (nevíte co mu je). Voláte příteli co by bylo nejlepší udělat? Zavolat hned opraváře, nebo přijede a pomůže vám? Proč mu voláte? Protože VĚŘÍTE, že vám dobře poradí. Pokud nevěříte, nebo si víte rady sama - jednáte podle toho. A co chceme po koni? Jen aby nám VĚŘIL, že to, co po něm chceme je vlastně ta nejsprávnější věc co může v dané situaci udělat. Výsledek je koník, který poslouchá co mu říkáte a řídí se tím beze stresu, beze strachu, s důvěrou. Ve všech situacích a na všech místech kde si jen vzpomenete. Bez násilí, s chutí vyhovět (tak jako vy se rádi řídíte radou přítele, protože věříte, že ví co dělá, ale neděláte to protože by vás do toho nutil ).
Kůň jak víme je stádové zvíře a to se nerado spoléhá na sebe. Je pro ně jednodušší řídit se někým, kdo přebere zodpovědnost za stádo. V tomto případě jste (nebo chcete být) tím vedoucím vy.
Je tedy bezvýhradně nutné zaujmout pozici spravedlivého vůdce, nekompromisně a bez obcházení skutečnosti. Spravedlivý vůdce není otrokář!!! I když si to někteří lidé myslí. Často slyším "málo respektu", ale bývá to většinou o důvěře - kůň prostě nevěří tomu, co člověk naznačuje že bude. A ruku na srdce, kolik lidí umí "poslouchat" své koně hned od začátku? Některé vztahy jsou prosycené nepochopením od začátku až do konce. Sedněte si někdy k výběhu a pozorujte stádo. Jak často se do sebe koně opravdu natvrdo pustí? Jak často vidíte, že kůň po prvním varování zaútočí? Je to tak - jsou to výjimky. Většinová komunikace se pohybuje ve fázi náznaků - pohybů a gest. Ale jak často dominantní kůň opravdu splní hrozbu? A jak často submisivní kůň nezareaguje na varování? Vypadá to tak snadno. Submisivní člen stáda VĚŘÍ dominantnímu, že je ochoten svou hrozbu splnit, pokud se nezachová tak jak má. Dominantní člen dá vždy několik šancí uposlechnout.
Výsledek? Dokonale fungující stádo. Pokud máte koně často na očích, můžete také vidět, že hierarchie stáda se časem mění tím, jak dominantní koně se stávají submisivními a naopak. A přesně tak to vidí kůň i ve vás. Považuje za svou povinnost, v případě nejistoty převzít zodpovědnost na sebe a odsunout vás níže (pokud vás vůbec bere na vědomí jako člena stáda). Jinak by stádo nepřežilo.
Z čehož vyplývá - i když si myslíte, že dáte koni volno a on bude o to spokojenější, vlastně mu berete jistotu o kterou se instinktivně opírá.

Vy coby majitel, můžete:
- nechat svého mazlíčka dělat si co chce a milovat ho bezvýhradně (i když vám šlape po hlavě)
- myslet si že máte spravedlivý vztah a absolutní respekt i když se občas rozlítíte a koníkovi dáte co proto a pořádně (jelikož "je to potřeba - však on ví za co to má" )
- myslet si že máte spravedlivý vztah i když má koník nějaké "své dny"
- mít jasno v tom, co chcete a trvat na tom pokud je na to kůň i vy připraven od základů - být spravedlivý vůdce a neuhnout z této pozice ani o píď, přesto však zůstat emocionálně vyrovnaným.

O respektu a důvěře

"Kůň potřebuje především respekt!" S tímto názorem jsem byla konfrontována teprve nedávno. Na otázku "Proč?", mi však již dotyčný neuměl dát srozumitelnou odpověď. Viděla jsem však jak honí koně po ohradě a nemůže ho chytit…. Zatímco ten můj (podle uvážení dotyčného - bez respektu) přijde na zavolání.
Takže pro vás, kdož se ptáte stejně jako já, píši tuto úvahu. Myslím si totiž, že respekt a důvěra jsou natolik propojené, až lze v některých situacích zaměnit jedno za druhé a v podstatě se dá říci, že rovnováha respektu a důvěry znamená splynutí obou.
Opět dám klasický příklad. Malé, sotva narozené hříbátko s důvěrou následuje svoji mámu a ani jej nenapadne odporovat. Má v ni totiž ABSOLUTNÍ DŮVĚRU, tím také ABSOLUTNÍ RESPEKT. To pod čím si však někteří představují respekt, bych přirovnala asi k pořádnému kopanci od maminky sotva se hříbátko postaví na nohy. Bývá to omlouváno známým "…aby věděl kdo je tady pánem…", ale výsledek bývá leckdy zklamáním. Na koně s přílišným respektem není spolehnutí. Plní úkoly pod tlakem, bez dostatečné motivace a v důsledku toho přichází i ztráta chuti do práce.
V určitém věku se mladí koně snaží prosazovat se ve stádě metodou pokus-omyl. Zkusí, kdo by jim případně přenechal své místo, aby mohli postoupit výše a pokud se setkají s úspěchem, nenechají si ujít příležitost. Samozřejmě to vyzkouší i na vás. A tady je místo pro budování respektu. Jak budovat respekt? Záleží na osobnosti vaší i vašeho koně. Záleží na tom, CO si chcete od koně nechat líbit a jak to zvíře chápe. A záleží také na tom, jak hodláte být DŮSLEDNÍ. Důslednost je totiž základem čitelného a srozumitelného vůdce stáda (v tomto případě stádo tvoříte vy a váš miláček).

Takže pokud váš koník:
- předbíhá při vodění a vláčí vás za sebou
- strká do vás
- šlape vám na nohy
- jde si kam chce i když vám to zrovna nevyhovuje
má zřejmě nedostatek respektu. Nedostatek respektu však vychází z nedostatku důvěry. Málokdo má možnost být se svým koněm celé dny a noci, jak by to bylo v případě stádového vedoucího, nebo matky. Pokud mu navíc ještě občas dovolíte a občas nedovolíte určité věci, případně vám "vytečou nervy" až po několikátém pokusu vás např. odstrčit, přestože před tím jste to koni nějakou dobu tolerovali, nedivte se. Kůň totiž NEVÍ co od vás má čekat. Někdy jste u něj v pasivní pozici podřízeného vy a jindy agresivním chováním uvádíte do podřízeného stupně ve stádě jeho. Nejistota je pro koně nebezpečná. A upřímně, kdo z nás má rád nejistotu? Jak by vám bylo, kdyby vám šéf jeden den slíbil povýšení a další den vás za stejnou věc pořádně seřval? A měli byste ho za to rádi? Ne. Naučili byste se brát ho s rezervou, jinými slovy nevěřit (či prověřit) tomu, co říká a dělá.
V tomto případě je na tom stejně i kůň. Bude to na vás zkoušet dokud nebudete NAPROSTO DŮSLEDNÍ ve všem, co po něm požadujete. A i pak musíte vytrvat ve své pozici spravedlivého vůdce, jinak svého miláčka opět uvedete do nejistoty vztahu. Z důslednosti plyne jeho jistota. Ví co může čekat a následuje již zmíněná důvěra. Respekt pramenící z důvěry je ten, který se v přirozeném partnerství snažíme dosáhnout. Z něj plyne spolehlivost koně (protože my jsme se stali pro koně také spolehlivými). Respekt, pramenící z tvrdosti a neporozumění funguje jen do určité míry a nikdy si díky němu neuděláte partnerský vztah s koněm.
A o to jde přece především

Pravidlo tří vteřin

Kůň nemá nikdy, nikdy, nikdy právo nás kousnout nebo kopnout. Přitom kousnutí je nebezpečnější než kopnutí, protože je to za strany koně agresivní čin. Ničím nemůžete toto chování ospravedlnit. Nemám zájem, aby mě kousl. Jestliže se o to pokusí, já se ho pokusím "zabít". Mám tři vteřiny na to abych "zabil" tu šestimetrákovou bestii. Musím jen dávat pozor na hlavu. Chovejte se, jako kdyby jste ho chtěli zabít ne oslepit. V okamžiku, kdy vyčerpám tři vteřiny, pohladím ho, abych mu dal najevo, že i tak ho mám rád. Teď ví moc dobře, že udělal hrubou chybu, která pro něj měla nepříjemné následky. Co se týče hlazení, drbání a poklepávání- neplácejte ho, protože to chápe jako agresivní gesto. A poškrábání by nemělo být příliš jemné. Koně jsou od přírody lechtivý a tak jemné šimrání je obtěžuje. Ale nezapomeňte koně polaskat vždycky poté co použijete pravidlo tří vteřin. A tohle pravidlo použijte vždy, když vás kůń kousne.

Tak tohle je spíš pro mladé koně,ale napojení může být dobré i pro ty kterým nevadí lidé na hřbetu

Monty Roberts

Průvodce metodou Montyho Robertse

Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte z koní strach. Na samém počátku bych byl rád, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno -vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého.



ČINY JSOU ZVUČNĚJŠÍ SLOV

Tohle rčení užíváme my lidé často. Obecně vzato se jím však nijak úspěšně neřídíme. Kůň má jazyk velice předpověditelný, zřetelný a účelný. Neuvěřitelná je na jeho řeči okolnost, že zvířata nepotřebují tlumočníky. Jazykem "equus" se dorozumí všichni koně na světě. Oč zarážející pak je, že my, lidé, tvorové s nejdokonalejšími mozky na této planetě, se často při vzájemné komunikaci bez cizí pomoci neobejdeme.

Stejně jako u každé jiné formy komunikace je k tomu, abychom jazyk "equus" ovládli, třeba jistého úsilí. Odmítneme-li věřit, že je kůň s to plynně komunikovat, je možné ho s jistou efektivitou vycvičit, způsobíme-li mu bolest. Pokud však v jeho schopnost komunikace věříme, pak mu musíme přiznat i to, že vládne schopností vytvořit si vůči nám odpor, jestliže ho podrobujeme drezůře bolestí. Zamyslete se na chvíli, jak byste se cítili vy sami, kdyby vám hned první den školy protáhl učitel ústy nebo nosem řetěz, zatáhl za něj, a kdybyste se pokoušeli utéct, vzal by na vás bič. Jaký byste k němu asi měli vztah a jak byste pak nahlíželi na školu samotnou?

Říkám vám, že podle mého bude kůň, ač nemá mozek natolik složitý, jako je mozek lidský, reagovat do jisté míry totožně. Smyslem mé metody je vytvořit vztah založený na důvěře a odpovědnosti, vztah, díky němuž se kůň touží na vás NAPOJIT, stát se součástí týmu, hrát za tytéž barvy. Mám za to, že většina konvenčně "zkrocených" koní si k lidem, pro něž pracuje, vy tváří vztah, jenž je vztahem dvou protivníků, a i když jsou tito koně svolní podat výkon, činí tak jen zdráhavě a neochotně.

První pravidlo této metody při iniciaci mladého koně říká: ŽÁDNOU BOLEST. Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějakému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit. Můžeme mu dát na srozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby s vámi zůstal, podněcovala, avšak nevynucovala si to.

Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli tlak či napětí, téměř vždy zvou raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jenž má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vztazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak mezi jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Očividné je to v osobních i obchodních vztazích. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát, a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá šedesát dní, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.

Přejděme ale k iniciaci mladého koně (termín "kroceni" nepoužívám nikdy) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dopřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo.